Komentář: Proč nemůže být prezident morální vzor?
Jindřich Calta, 14. 12. 2022
Morálním vzorem neboli morální autoritou je člověk, který je poctivý, čestný, nelže, nemlží a umí být sebekritický. Vždy se zachová správně, a pokud někdy ne, dokáže se za to omluvit, upřímně, bez vytáček a s projevem sebereflexe. Veřejné blaho vždy upřednostňuje před osobním prospěchem. Morální autoritou nemůže být populista, protože politický populismus není nic jiného než upřednostňování toho, co je populární, před tím, co je správné.
Proč by vlastně měl být prezident morální vzor? Protože pouze takovému lze skutečně důvěřovat. Sebelepší schopnosti a zkušenosti prezidenta nebudou využity pro lid, pokud bude mít na prvním místě svoje zájmy. Morální vzor může jít příkladem, bude skutečně bojovat za to, co je správné a veřejně prospěšné, pomůže vládě činit správná rozhodnutí namísto populárních.
Kandidátem, který je pravým opakem morálního vzoru, je Andrej Babiš. Důkazů, že Andrej Babiš postrádá morální zábrany, bychom našli mnoho v jeho kauzách. Obzvláště v jedné, která se zcela vymyká lidskému chápání, a to zavlečení vlastního syna na Krym. Pro normálního člověka je Babišovo jednání tak obtížně pochopitelné, že tomu mnozí raději nechtějí uvěřit. Vedle Babiše tu máme naštěstí několik demokratických kandidátů, kteří doufejme alespoň základní morální zábrany mají.
Petr Pavel těžko může být morálním vzorem, když o své minulosti mlží. Mnohé jeho výroky jsou nepravdivé nebo zavádějící. O své minulosti vytváří záměrně zkreslený obraz. Ačkoli sloužil zločinnému komunistickému režimu, odmítá uznat, že by jeho členství v KSČ bylo něco nemorálního. Jeho omluva je spíše výmluvou, protože neobsahuje dostatečné vysvětlení jeho tehdejší motivace a postrádá sebereflexi.
Danuše Nerudová těžko může být morálním vzorem, když zcela odmítá odpovědnost v kauze rychlotitulů, ačkoli byla v té době předsedkyní rady, která měla dohlížet na zákonem požadované kontrolní mechanizmy. Její přirovnání k hajnému, který chytil pytláka, je silně zavádějící. V rozhovoru pro Primu sama tvrdí, že o sobě vůbec nepochybuje. Danuši Nerudové také chybí sebereflexe.
Ani Pavel Fischer neumí být zrovna sebekritický. Ačkoli se omluvil za svůj výrok o nejmenování homosexuála ústavním soudcem, ve své omluvě, která by měla patřit zejména sexuálním menšinám, nesprávně označil tyto menšiny jako vlivové skupiny a tím si do nich ještě rýpnul. Zřejmě nedokáže veřejně přiznat, že se chtěl prostě zalíbit konzervativnímu publiku v katolickém domě a sklouzl k populismu.
Požadavky na morální autoritu jsou náročné. Zejména sebereflexe je vzácná vlastnost. Kdo si myslí, že ji má, ať si zkusí dvě minuty mluvit o svých slabých stránkách. Právě dvě minuty měli kandidáti na odpověď, když jim byl ve studentské debatě Zavolíme položen dotaz na jejich negativa. Ti, kteří se při jiných odpovědích nemohli vejít do limitu, najednou nevěděli, čím tento čas vyplnit. A tak mluvili o vlastnostech, které mohou prezentovat jako pozitivní, nebo o zcela nedůležitých vlastnostech jako je slabost pro čokoládu v případě paní Nerudové. Pavel Fischer dokonce odhalil, aniž by to zamýšlel, že jeho špatnou vlastností je neodpovídat na otázky a odbíhat od tématu, když začal mluvit o pěstování ananasu a přitom žádnou špatnou vlastnost nezmínil. Josef Středula zase tvrdí, že moc pracuje, čímž připomíná Andreje Babiše, který se debaty raději neúčastnil.
Kandidátem, který projevil jednoznačně nejvíce sebereflexe, je Marek Hilšer. Ze všech kandidátů přiznal nejvíce bezesporu negativních vlastností. Marek Hilšer skutečně může být morálním vzorem. Jeho životní příběh není doprovázen kariérismem a je plně v souladu s hodnotami, ke kterým se hlásí. Nejsou to jen morální hodnoty, čím se liší od ostatních. Má politické zkušenosti ze senátu a přitom je nadstranický. Nepatří mezi kandidáty, které podpořila současná vládní koalice. Není produktem marketingové kampaně za desítky milionů a je maximálně nezávislý. Je to jedinečná kombinace vlastností, která by ho měla řadit mezi nejsilnější kandidáty. Možná v nějaké ideální demokracii. V té naší se jeho preference pohybují okolo pouhých 4% a někteří lidé ho zcela neférově vyzývají k odstoupení ve prospěch svých soupeřů.
Populismus u nás funguje, proto ho politici používají. Neviňme z populismu jen politiky, když je po něm obrovská poptávka mezi veřejností. Stejně tak u nás funguje předvolební kampaň. Jakkoli se můžeme posmívat umělým videoklipům Babiše, Pavla a Nerudové, musíme uznat, že jejich kampaň zabírá. Nejsilnější kandidáti jsou ti, kteří dostali milionové dary od podnikatelů nebo jsou sami miliardáři. Marek Hilšer nám dává možnost odmítnout populismus a produkci nejsilnějších kandidátů z peněz bohatých lidí. Dosavadní volební průzkumy ukazují, že tuto možnost využít nechceme.
Myslíte, že by tento web mělo vidět více lidí? Pomozte zvýšit jeho návštěvnost.